Roveriáda 2005: Apokalypsa

Rakovecké údolí, 7.-15. 8. 2005

Malebné prostředí tábořiště mohlo přivítat 13 statečných postaviček oděných v luxusních atombordelech a jejich neméně statečný doprovod. (Pro neznalé odkazuji na foto „sicher je sicher“) Poté, co se očistili od špíny a nebezpečí okolního „normálního“ světa, mohli svléknout svoji kůži a stát se opravdu sami sebou. Ovšem stát se sami sebou není zrovna lehký počin, je k němu potřeba mnoho upřímnosti, otevřenosti, ZODPOVĚDNOSTI, a to nejen k sobě, ale i k okolí – druhým, světu a samozřejmě k světařádu, všehomíru - ať mu kdo chce, říká, jak chce. (Komu to nápadně připomíná tři pilíře skautingu, asi je všímavý. ;-)

Pokud vás zajímá, co jsme tam páchali, a že to nebylo málo, tak vás zklamu. Kdo nezažil, nepochopí. Nést nějakou holčinu na nosítkách 23km bez toho, že by se dotkla Země jen proto, že ji odkudsi kamsi zachraňujeme – nedává to smysl, že (zvláště pokud si neuvědomíte, že když se do něčeho pustíte, většinou na sebe berete i odpovědnost zato, že daný úkol v pořádku dokončíte). No myslím, že po přečtení nemáte mozoly. Tak nato zapomeňte, třeba to někdy vyzkoušíte a pochopíte. Třeba taky ne a skleroticky ohleduplná mysl vám láskyplně umožní zapomenout.

Pomalované grígly jsou památkou, připomenutím účastníkům. Mozoly, natažené svaly, díry do těla i srdcí se dávno zahojily. Zbyly jen vzpomínky na barevné obličeje výborného kolektivu – kvalita převažovala nad kvantitou, noci u ohně, různorodé hry, pestrý prográmek a okouzlující organizátorský tým.