Roveriáda 2008: L.I.M.I.T.S.

Dolní Loučky, 2.-9. 8. 2008

Cesta vlakem, obrovské viadukty, pokukování po neznámých tváří a vítání se známými. Dolní Loučky – konec světa? Ne, jen Kolumbie. Cože, lelci? Jako to tady budeme chytat lelky? Ano správně. Takhle pěkně je budeme vábit. Kroutíme hlavami, někteří z nás vědí, jiní jen čekají. A to vedro! Co to je za nápad, obléct si všechno oblečení? Hele, tábořiště a jídlo, už bude líp. Proč pravěk? Aha, to jsou jako pravidla. Hm, a hlavní vedoucí se zástupcem, se máme fakt na co těšit. Klíče od týpek, to už přehání. Aspoň večer vypadá poklidně. Oheň, klasika, kytary, pohoda. Cože, konference NASA? Zárodky života byly povětšinou zachráněny a my mohli konečně zalézt do spacáků a doufat, že tam zůstaneme až do rána. Na jeden den toho bylo až moc.

Divný vstávání, stejný po tři dny, jako hranice všednosti či čeho. Ale u toho jsme aspoň nevypustili duši jako při výcviku kolumbijské guerilly. Fakt vojenský dril a ten uřvanej generál. Namožený svaly a pocit ukřivdění. Noční úprk z vězení radši bez komentáře, haluz, že to vůbec někteří dali. No ale co bychom čekali od L.I.M.I.T.S.? Postupně jsme si zvykali, že často máme hlad nebo žízeň, nemůžeme mluvit nebo aspoň česky ne (co chtít od etnických konfliktů na Balkáně, lovců mamutů, stavby Babylonské věže či komunikace s mimozemskou civilizací). Nejen hranice času a prostoru, ale i komunikace, hladu, výdrže… A mezitím vším jsme se snažili posílat vzkazy do kokosů jako náhražek poštovních schránek a plnit tajné poslání Amélie z Montmarteru. Přemýšlet jak zařídit šťastný konec Viky v divadle Fórum, nacvičit svoje divadlo, vyrobit katalog přání, vytvořit akční plán a psát sám sobě dopis… Nebylo toho konce a přitom jsme normálně fungovali na tábořišti, okrasnou alej vysázeli, zpívali u ohně, potili se v sauně, u killballu/trotlballu a někteří si i ragby zahráli.

Odjezd byl nelehký, pouta některých pevnější, než by se mohla zdát. Třeba pouto Pepy k Elzině vynikající kuchyni. Kruhy pod očima různé, ale snad na všech tvářích a možná i proto jsme je prohloubili na hodové zábavě v Krásensku, kde jsme působili nemalé rozpaky zpěvačce, jež se za celých šest hodin nenaučila vyslovovat „ROVERIÁÁDÁÁÁ!!!“